Kouzlo trojúhelníku

A miluje B (manželsky), B miluje C (vášnivě), C miluje B (milenecky). Ovšem B kdysi A slíbil, že je to až na věky, a cítí se zavázán. Proto zůstává s A, ačkoli by raději až na věky dováděl s C.  

Jednoho dne to všecko praskne.

A je raněná, C je raněná. Bolest jim způsobil bez jakýchkoli sporů B. Místo aby se řádně naštvaly a obě koply B do p*dele, začnou se A a C k smrti nenávidět.

B nic, on muzikant. Je stále milován, naopak se cítí polichocen, že se o něj holky perou. Moc neví, co chce. Přece jen je na A zvyklý, mají společné děti, psa, kočky, barák a další blbosti. A umí báječnou svíčkovou. C si zřejmě myslí, že se dělá ze svíček, ha ha. Ale zas je majitelkou nejúžasnější prdelky v okolí a umí na něj krásně valit kukadla (na to už A úplně kašle).

Ve skutečnosti má C jen na nose obrovské růžové brejle, ale to zatím netuší.

B chce zkrátka obě.  Ale zase má charakter a uvědomuje si, že jim oběma ubližuje.  Žije ve změti výčitek a lže jak baron Prášil, ale co mu chudákovi zbývá? C musí ubezpečovat, že s A už aspoň 15-20 let nespí, že je to chudera vizáže sousedova buldoka, která páchá třikrát týdně sebevražedu. C napadá, jak chudák B strašně trpí a tajně si přeje, aby se jí ta sebevražda konečně jednou povedla. Když je tak blbá, ani pro lidstvo to nebude žádná újma.

A, která celé noci přemýšlí, začne pít víno a lituje se. Vlastně už ani po B netouží. Ale je na něj zvyklá a mají společné děti, psa, kočky, barák a tchána, který se jí odjakživa líbil. A tohle by ona měla nechat nějaké cizí k****, která rozvrací rodinné krby a štěstí? Pokud B odejde, tak úplně oškubán, hajlz . Ona se z baráku nehne, dupy dup. Současně ho chce, hajzla. Taky má v hlavě malinko binec. Každopádně vyžaduje po B, aby se s tou štětkou okamžitě rozešel (za všechno může ona, svedla chudáka B, určitě před ním poskakovala polonahá). Což B slíbí, případně zvedá oči v sloup s výkřiky „jistě miláčku, ano miláčku“ a píše sms C, že se malinko zpozdí, „vydrž miláčku“…

Další scénář je závislý na povaze A, B i C…

*

B začíná jít A pěkně na nervy. Je jí jasné, že lže. Tak blbá zas není. Pěkně se ohákne a sbalí tchána (tchyně už 5 let nežije). Dohodnou se s B, že barák prodají a odstěhují se. Děti už vyrostly, psa si nechá B, kočky A.

B a C si pořídili pěkný byt v opraveném paneláku. Jenže C pořád kafrá něco o děcku a snem B není rozhodně utírat děcké prdelky (má její a to mu úplně stačí). Jenže když jí toho fagana nedopřeje, co když svede kolegu (jako kdysi svedla jeho) a on zůstane ve svém paneláku úplně SÁM?

C se pomalu rozpadají růžový brejle. Občas kouká na B a vrtí hlavou, opravdu jí zmítaly všechny ty vášně kvůli tomuhle poserovi, co jí ani dítě neudělá? Už delší dobu si představuje citlivé ruce svého kolegy, jak jí masírují krk.

*

Nakonec se věci stanou tak, jak se mají stát.

Jak známo, správný počet lidí v posteli jsou dva. A jakékoli jiné číslo je špatně (i míň :-)). Minimálně dlouhodobě.

Akorát mám vtíravý pocit, že ta prudká nenávist mezi A a C je úplně vedle. S nejvyšší pravděpodobností by v případě A byla úplně jiná C. A naopak.